Proti výbornému soupeři jsme v prvním poločase zahodili penaltu, pak museli citelně sáhnout do absencemi už tak poznamenané sestavy. A i když jsme šli ve druhém poločase přece jen do vedení, tak soupeř výsledek bleskově otočil.

   Zápas naši hoši rozehráli výborně. Po čtvrt hodině si Buldra postavil po faulu na Palanského míč na značku pokutového kopu, ale k naší smůle vysoko přestřelil.

   Další komplikace na sebe nenechala dlouho čekat v podobě vynuceného střídání Žežulky, který se tak zařadil po bok zraněných hráčů obvyklé základní sestavy – Zemana, Jíny a Kozáka.

   Sestava, ve které se po dlouhé dovolené naopak na podzim poprvé objevil pracovitý Drahorád, ale dokázala Pražany udržet na uzdě. „I když se soupeř představil jako jeden z aspirantů na postup, tak jsme ho dlouho drželi v dostatečné vzdálenosti, hráči bojovali, dřeli,“ uvedl náš trenér Jiří Kafka.

   Naopak  to byli naši, kdo šel po hodině hry a voleji Vorasického po standardní situaci do vedení. Jenže to mělo krátkého trvání.

   Hosté chvíli poté po rohovém kopu a hlavičce z malého vápna srovnali. Od té doby jsme se báli o výsledek, a jak se ukázalo, měli proč. Po dalším nedůrazu po standardní situaci Pražanů, tentokrát po dlouhém vhazování, jsme totiž prohrávali.

   Sázka na útok ve zbylém čase k vyrovnání nevedla, naopak Motorlet kontroval do otevřené obrany a po jednom z útoků vstřelil v samém závěru pojišťovací gól. „Byl to evidentně zatím nejlepší soupeř, se kterým jsme se utkali,“ pochválil soupeře po závěrečném hvizdu Jiří Kafka a litoval absencí „důležitých“ hráčů. „Na začátku se nám ještě zranil Žežulka, a to už pak nejsme schopní takovým týmům konkurovat.“