V posledních zápasech na nás sedla pořádná deka. Kluci sice chtějí, ale je to jedno velké trápení. Zkrátka nyní prožíváme období na které jsme nebyli zvyklí a je pouze na nás všech kdy se z toho bahna vybabráme.

  Od začátku zápasu jsme se trápili a nechávali Čelákovickým příliš mnoho prostoru. Nějaké pološance jsme sice měli, ale hra dopředu je nyní náš největší problém. Vzadu jsme schopni ještě jakž takž odehrát co je potřeba, ale když máme vymyslet něco dopředu, tak většinou ztroskotáme na vlastní nervozitě a přemíře snahy, zkrátka nám chybí lehkost. Musíme uznat, že vítězství Čelákovic bylo zasloužené, my jsme udělali jednu hrubku v defenzívě, kterou hosté potrestali a my jsme své náznaky šancí nedotáhli do konce. Bohužel se přestalo dařit i našim doposud největším oporám.

  Sice není třeba z těchto proher dělat vědu, ale my se musíme zvednout sami, v tom nám nikdo nepomůže. Kluky to opravdu trápí, to je na nich vidět, rozhodně jim to není jedno a to je dobrý základ začít znovu hrát náš fotbal, který se nám doposud celou sezónu dařil.