V tomto zápase jsme zdaleka nepředvedli tak výborný výkon jako minulý týden v Berouně. Do 30 minuty jsme rozhodně nebyli lepším týmem. Soupeře jsme nechávali hrát a sami jsme se trápili, kluci se snažili, ale prostě to nešlo, byla to křeč. Po této herně nevydařené půlhodině jsme kopali roh a po závaru ve vápně dorážel do brány Toman. Tento gól nás uklidnil a do půle jsme Kutné Hoře nasázeli ještě dva góly a bylo v podstatě rozhodnuto. Nejkrásnější branku utkání dal Goce, když napřáhl ze 28 metrů a bombou vymetl všechny pavouky v šibenici, prostě paráda. Další branku do šatny dal hostům Tichý, když po samostatné akci propasíroval balon do brány.

   Druhý poločas byl z naší strany opět nevýrazný, místo toho, abychom hosty přejeli, tak jsme je opět místy nechávali hrát. Sice to bylo lepší než v první půlhodině zápasu, ale do výkonu z minulého zápasu to stále mělo daleko. Potrestáni jsme byli v 70 minutě, když po nedorozumění v našich obranných řadách hosté na chvíli zápas zdramatizovali. Naštěstí pro nás, chvíli po svém příchodu na hřiště, nám vrátil tříbrankový klid Gabčo, když chladnokrevně zakončil akci ve vápně. Konec zápasu přinesl značné emoce na obou stranách, na hřišti se jiskřilo a vřelo to i na lavičkách, ale po konečném hvizdu se atmosféra uklidnila a tak to má být, toto k fotbalu také patří.

   Toto naše vítězství jsme tentokrát doslova utrhli silou vůle, herně to nebylo nejlepší, ale kluci chtěli a bojovali a proto si vítězství zaslouží. Někdy se herně prostě nedaří, ale pokud to hráči neodfláknou a budou alespoň bojovat, tak je to v pořádku a to tentokrát bylo.

 

Sestava: Fidrant – Stuchlý (67 Kopejska), Volf, Vála, Šonský – Lelek, Ryba, Šimandl (72 Havel), Palanský (45 Melichar) – Tichý (72 Gabčo), Toman