|
Bayern Trophy 2011
V pátek 22. 4. 2011 jsme v 7:00 vyrazili směr Německo. Čekal
nás tu na předměstí Mnichova mezinárodní Velikonoční turnaj
Bayern Trophy 2011. Dohromady s naším mladším výběrem nás
zde čekali soupeři z celé Evropy. Všichni jsme byli v očekávání,
jak se nám povede a čeho zde dosáhneme. Každý z nás zde
toužil získat nejvyšší ocenění.
Z Neratovic jsme nabrali přímý směr do Mnichova. Zde jsme
na poledne měli objednánu prohlídku stadionu Mnichovské
Allianz Areny, jinak nazývané Schlauchboot (nafukovací člun),
což byl asi největší zážitek z celého zájezdu do Německa.
Tento šest let starý fotbalový stánek, který je domovem
klubům Bayern Mnichov a TSV 1860 Mnichov, nám ukázal všechna
svá tajemství. S kapacitou 66 tisíc diváků patří mezi
nejmodernější stadiony v Evropě. Chloubou Arény je
netradiční svítící fasáda, která z ní činí světový unikát.
Fasádní systém je tvořen 2760 samočisticími polštáři ve
tvaru kosočtverce. Téměř třicet tisíc integrovaných svítidel
je schopno rozsvítit 25 tisíc metrů čtverečných vnější
plochy stadionu třemi různými barvami. Při utkáních Bayeru
aréna září červeně, při zápasech klubu Mnichov 1860 modře a
bílou barvou hostí-li německou reprezentaci. Při 75 minutové
prohlídce jsme se podívali do všech zákoutí tohoto stadionu.
Vrcholem všeho byla návštěva samotné kabiny Bayeru a vstup
k hrací ploše, kde nás při tom provázela znělka Ligy Mistrů.
Pro všechny zúčastněné to byl nezapomenutelný zážitek.
Obzvláště pro naše hráče to byla obrovská motivace k tomu,
aby na sobě tvrdě pracovali a aby se sem jednou mohli vrátit
nejenom jako diváci, ale třeba i jako hráči.
Po skončení prohlídky a vstřebávání celkové atmosféry jsme
se vydali směr město Markt Schwaben, které se nachází
nedaleko Mnichova. Při příjezdu nás čekalo krásné fotbalové
prostředí. Domácí fotbalové centrum nám ukázalo, že ještě v mnohém
jako klub zaostáváme. Výborně připravená organizace celého
turnaje byla v Německu samozřejmostí. Vlídné jednání
organizátorů nás potěšilo a bylo už jen na nás, zda zde
uděláme nějaký úspěch nebo ne.
Ubytovaní jsme byli v místní škole, kde na nás čekali dvě
třídy, pro každý tým jedna. Po vybalení a dohodnutí všech
pravidel, která jsme klukům kladli na srdce, jsme po náročné
cestě relaxovali. Okolo desáté hodiny, už všichni byli „zalezlí“
ve svém spacáku a těšili se na následující herní den.
V sobotu po příjezdu do místního fotbalového centra nás
čekala snídaně a zahajovací ceremoniál celého turnaje. Týmy
byly rozděleny podle zemí, ze kterých přijely a každý z nich
byl samostatně představen všem ostatním klubům. Každá
zúčastněná země si vyslechla svoji národní hymnu. Tak jsme
si poslechli například hymnu Itálie, Francie, Německa,
Rakouska, Švýcarska, Nizozemska, Lotyšska a samozřejmě také
tu naši.
Po zahájení náš mladší tým čekal přesun do vedlejší vesničky,
kde na ně čekal areál, který by vyhověl sportovnímu
středisku v České Republice snad ve všech směrech na 150 %.
Pro přirovnání - tato vesnice měla přibližně stejnou
velikost jako Libiš.
Nás všechny zápasy čekaly v místě, kde probíhalo samotné
zahájení turnaje. Ve skupině jsme se těšili na naše tři
soupeře. První byl z Nizozemska, druhý ze Švýcarska a
poslední z Německa. V poledních hodinách jsme nastoupili
proti prvnímu soupeři. Tím byl Margriet z Nizozemska, který
tento turnaj nakonec vyhrál. Na klucích byla vidět velká
nervozita. Hrací doba byla jednou 25 minut, a proto jsme
věděli, že bude rozhodovat každá chyba. Kluci tento zápas
nezvládli a prohráli 3:0. Po velkém zklamání nás v 16:00
čekal druhý soupeř, se kterým bylo potřeba bodovat, abychom
postoupili z naší skupiny. Kluci předvedli o 100 % lepší
výkon a celý zápas švýcarský tým Volketswill přehrávali. Gól
se nám však za krátkou hrací dobu nepovedlo dát. A to nám
dokonce byla písknuta penalta, kterou jsme nedokázali
proměnit. Po rychlých výpočtech jsme věděli, že v posledním
zápase musíme německý tým Todtnau porazit a současně čekat,
jak dopadne druhý zápas ve skupině. Němce jsme opět celý
zápas přehrávali a díky dvou trefám do jejich sítě a
potřebného vítězství ve druhém zápase naší skupiny jsme
postoupili z druhého místa do čtvrtfinálového zápasu, který
se odehrával další den, tedy v neděli. Nutno podotknout, že
jsme opět neproměnili penaltu. Ve čtvrtfinálovém zápase nás
k nevoli čekal český tým Hořovicko, který měl dokonce
ubytování hned vedle našeho týmu.
V brzkých hodinách jsme se v neděli opět přepravili do
sportovního centra města Markt Schwaben a doufali, že zápas
dobře dopadne a my se budeme moci poprat o nejvyšší umístění.
Celé utkání jsme diktovali tempo, ale gól stále nepřicházel.
Proto přišli na řadu naše hrůzostrašné penalty. Hned naši
dva hráči nedovedli umístit penaltový kop a nám zbyly jen
oči pro pláč. V tu chvíli nás čekali maximálně boje o páté
místo. Kluci však zvedli hlavu a v semifinále o 5. nebo 7.
místo podali proti francouzskému týmu ARC 2 opět výborný
výkon. Díky vstřelené brance v poslední minutě nás čekal boj
o konečné 5. místo. V tomto zápase nás čekal domácí tým.
Kluci opět předvedli výbornou hru a díky výhře 2:1 jsme
mohli slavit celkové 5. místo. Ještě před tímto zápasem jsme
byli podpořit náš mladší tým svými hlasivkami v boji o
krásné třetí místo, které se jim povedlo získat ve svůj
prospěch.
Až
na výkon v prvním zápase se klukům nedá nic vytknout a nutno
podotknout, že oba naši gólmani předvedli výbornou práci a
hlavně díky nim jsme to dotáhli až k pátému místu.
Všichni jsme si celý turnaj užili a nemůžeme se nabažit
pocitu, že za měsíc nás čeká ještě jeden podobný turnaj,
který bude ještě o stupínek výše, protože se koná v Paříži.
Kluci budou již zoceleni mezinárodním turnajem v Mnichově a
myslím, že by se jim mohlo povést i vyšší umístění, třeba i
na stupních vítězů. No, necháme se překvapit. Na přípravu
máme ještě trochu času, tak uvidíme, jak na kluky zapůsobí
vzpomínky na mnichovský stadion…
Na závěr bych chtěl moc poděkovat všem rodičům, kteří za
námi na turnaj do Mnichova přijeli a kluky podpořili svými
hlasivkami, skandováním, tleskáním a povzbuzováním.
Velké díky patří také našemu řidiči autobusu panu Sedlákovi,
který nás bezpečně dovezl na místo určení a zpět.
Zúčastnění hráči: Zunt, Pospíšil-Šrámek, Špatz, Saňa,
Valín, Šmejkal, Hon, Strapko, Míšek, Novotný, Frýzek, Buzek,
Kympl, Růžička, Krejčí
Trenéři: Kaňka,
Langmajer
Vedoucí: Kympl
Řidič:
Sedlák (nejlepší řidič)
Zápasy:
Skupina:
Arsv Margriet – FK
Neratovice-Byškovice 3:0
FK Neratovice-Byškovice – FC
Volketswil
0:0
FK Neratovice-Byškovice
– SV Todtnau 2:0
Čtvrtfinále: Hořovicko – FK Neratovice –
Byškovice 0:0
penalty 4:2
Semifinále (5. 8.) :Arc 2 –
FK Neratovice – Byškovice
0:1
zápas o
5. místo: Markt Schwaben - FK
Neratovice – Byškovice 1:2
|
